Nepřestávej mít chuť žít a nepřestávej mít chuť zemřít jedině tak dojdeš do cíle...

Aktuality

Soutěže: Onegaii...
Žádného z Vás nenutím o hlas, pozorně se podívejte na soutěž a podle vašeho uvážení hlasujte :o)
--------------
Blog : Dočasné pozastavení -
Důvod : A-Story

Já : Active
Rozkoukané Anime : Dn Angel , Naruto Shippuden , DearS, Vampire knight Guilty, Shugo chara,Akane-iro ni Somaru Saka, To Heart 2

Přeji příjemnou zábavu na mém blogu...







Březen 2008

Guardians of Astrides 9.díl. Konec

30. března 2008 v 18:46 | Astrid |  guardians of Astrides
*odejdi a nevracej se dítě* řekla Kaname Sishe, ale ta se ani nepohnula. *Misako... musíš věřit... věřit, že někde uvnitř ta Kaname je, tak to prosím nevzdávej.* řekla Sishe. Kaname zvedla ruku a Sishe se vznesla do vzduchu a začala se dusit. *říkám odejdi*řekla zmanypulovaná Kaname. Sishe jen křečovitě zavrtěla hlavou a zase spadla na zem. *Sishe...* řekl potichounku Misaka a doplazil se kní* já věřím...* řekl a Sishe se usmála a postavila se proti Kaname. *Kaname nenech se zmanypulovat ...*řekla sishe upřímě. * nejmenuji se Kaname*řekla Kaname a zase odhodila pouhým mávnutím rukou Sishe někam daleko. Kaname sní neměla slitování. Přistoupila k ní a chytila jí pod krkem. Kaname se křečovitě usmála a Sishe nemilosrdně zabila. Sishe spadla na zem a její oči se dívali pořád na Kaname. Po Kanameniny tváří stékali slzy a Hiteshi se asi hodně dobře bavil. Misaka ani nemrknul a u srdce mu bylo těžko. Těžko jako nikdy ještě nezažil, srdce mu začalo tlouct a ruce se mu začali třást. Nevěděl co se sním děje a za chvíli na tváři ucítil nějakou tekutinu. Setřel si jí z tváře a koukl na ruku. *slzy...*šeptal a koukal do stropu jako uplně ztracený anděl. Prach ze země se zvedl, kamínky ze skály padali, a jasná zář do tmavého světla pronikla ze Sisheshino těla.

Sishe ve vzduchu začla levitovat a otevřela oči. Anděl ? ne... Víte... anděl může zabít člověka, ale on se pak v anděla nezmění. Jenže Sishena důvěra a láska z přátelství ke Kaname a Astrid byla tak silná, že nehodlala umřít. Stal se zní hodný démon, jako jediný na celé zemi. Sishe sestoupila na zem a koukla se smutnýma očima na Kaname. Kaname zvedla ruku jenže se Sishe to nic neudělalo. Sishe přiletěla k Misakovi a řekla mu ať chvíli ještě vydrží. Misaka se usmíval a koukal na Sishe. Kaname cukali koutky. *Kaname... my tě měli vždycky rádi. Pamatuješ si když jsme chodili na zmrzlinu a to bylo od našeho domu tak daleko...*usmívala se smutně Sishe na Kaname. *nech toho* dala si ruce přez uši a vražedně koukala na Sishe. Sishe se furt usmívala přistupovala k ní blíž. *pamatuješ když ti vanilková spadla na nové letní šaty, co jsme si spolu ten den kupovali, a ty si hrozně nadávala a pak jsme to spolu poprvé vyprali? Když jsme spalovali tvoji výzbroj a ty si u toho tancovala a slibovala si že navždy zůstaneš naše? ty si Kaname ne druhá hnusná půlka která na mě teď zlostně kouká*usmívala se Sishe a objala ji. Kaname se rozhořeli plamínky v očích a narostli krásná dlouhá bílá křídla. Její pleť se změnila zase do broskvova a její usměv se stal v měkký a upřímný. *Sishe? kde jsme*řekla a koukala kolem. *ty jsi demon?*zděsila se . Sishe s úsměvem přikývla . Hiteshiho démoni začli mizet. *co se to děje?!*křičel a chodil kolem nich. *všechnu svou sílu si dal Kaname, ale ona je anděl a ne démon Hi-te-shi* řekla Sishe a vznesla se do vzduchu.*v prostotě je kouzlo a v přátelství je láska. * řekla jemně Sishe a dala Hiteshimu Polibek na čelo. Hiteshi se rozplynul v kupu pavouků, kteří se rozprchyl do všech koutů země.

*holky..*vzdychl za nimi Misaka. Kaname okamžitě přišla i se Sishy ve vzduchu kněmu a chytili ho za ruku. *mám vás obě moc rád, nechtěl jsem aby se tohle stalo... já...* dýchal těžce Misaka a koukal na Kaname a na Sishe. Sishe se furt usmívala a stékali jí slzy po tváři. *nemluv...* pohladila ho po tváři . Misaka se usmál a zavřel oči....
*misako..*brečela Kaname a mačkala mu ruku*odpusť...odpusť mi to všechno*plakala furt . Sishe vzlétla do vzduchu a chystala se dát jeho andělské duši pokoj,klid a roznést ho v zlatý prášek. Což umí jen démoni s dobrým srdcem. *ne počkej to nemůžeš!* zakřičela Kaname na Sishe. Sishe na ní koukla s otazníkami v očích. *on neumřel vím to!*břečela Kaname. *Kaname... tohle je to nejlepší co pro něj můžeme udělat* pohladila Kaname po vlasech.

Kaname ustoupila a sepjala ruce. Sishe nevěděla co to dělá. Kaname byla nad Misakou a začala opakovat větu*neamu ni ahara, june me yu melanera, nia ste …wataši angel ! * najednou Kaname přestala a objevilo se všude kolem světlo a z Kaname vylítnul Astridin anděl a najednou stály vedle sebe Astrid s Kaname. Astrid měla křídla a vrhla se ihned na Sishe, která jí hned taky objala. Kaname se vysílená zkácela k Misakovi a koukala na jeho oči. Najednou se otevřeli...

Astrid chodila dál se Sishe jako anděl a démon do školy a všichni je měli pořád rádi. Astrid měla Kanameniny vzpomínky a Kaname zase její, byli duševně propojeny a cítili to samé. a co Kaname ? svatba obrovitánská s Misakou. Milují se v domě kde bydleli se Sishe i s Astrid. Teď tam bydlí všichni a žijí na konci andělského světa dodnes.

Pavouci z Hiteshiho mohou být kdekoliv, i u vás a mohli vás nakazit i jen třeba špatnou náladou, nenechte se ovlivnit zlými vlivy a žijte :o)

KONEC GUARDIANS OF ASTRIDES... By Astrid

Bez Obědu 30.3.08

30. března 2008 v 17:49 | Astrid |  Komentář k obědu
dneska jsem zůstala bez oběda, byla jsem uplně hladem celej den. Truchlila jsem venku a koukala na sluníčko jak na mě praží. Bylo opravdu velký vedro a zvlášť na kopci.... Dneska jsem vpodstatě snědla jen nějaké ovoce abych enbyla uplně vysušená jako křížala. :o)

Kopretiny

30. března 2008 v 17:47 | Astrid |  Smutný příběhy
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani se jednoduše nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a asi by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk není teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastalo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není.A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli těžce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám děkuju".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretiny a nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi...

Tenhle příběh mě přivedl hned k několika slzám... Neubránila jsem se jim, je to asi to nejsmutnější co jsem četla. Poslal mi to můj bývalý přítel... Víc vám o nás nemůžu říct je to takové větší tajemství...Zdroj tedy nemám...

den 30.3.08

30. března 2008 v 17:30 | Astrid |  Co je dnes nového ?
Mno tak jsem konečně dostala svůj kompl. Sice je zrovna bez internetu, ale to příjde časem. Víc mě na tom štve, že máti má nějakej vymakanej kompl :D se na to můžu... vykašlat. Ale tak co :o) Jsem ten můj drhla práškem na připáleniny na sporáku :D Aspoň se sem někdy dostanu.
Tak zatím pa vaše Astrid :o*

Energy song

28. března 2008 v 19:45 | Astrid |  Music

Od Marynky

28. března 2008 v 19:32 | Astrid |  Od ... Diplomy
Děkuju je hezuu

Od Sakury

27. března 2008 v 20:30 | Astrid |  Od ... Diplomy

Od Kitinky

27. března 2008 v 20:29 | Astrid

Pro Kito a Barussku

27. března 2008 v 20:10 | Astrid |  Za bleskovečky
Nic moc, ale měla jsem na spěch -.-špatná nálada jn..

Pro SB

27. března 2008 v 19:55 | Astrid
Takže milá Sbčka. Potřebovala bych nutně vaše údaje →Sem← Takže pěkně vyplňte:

Kolik ti je let :--------
Klikací ikonku(popřípadě udělej →Návod←) [dejte si jí na blog a mě pošlete PLATNÝ odkaz(raději ho samy vyzkoušejte) ]:-----------
Vlastními slovy o čem je váš blog: ------
Schválně vám nikomu nebudu posílat na blogy furt dokola komentáře, že máte jít na můj blog. Pokud vím, říkala jsem každému zvás ať navštěvujete můj blog pravidelně, jinak je tohle celé na nic pochopitelně. Ten kdo se mi neozve do 1.4. 08 Bude zmích seznamů SB vymazán. Jinak Kanaye omlouvám se, ale asi takhle jedině zjistím jak kdo sleduje můj blog(omluva: protože si měl stejnou metodu viz: kdo se mi neozve v tu a tu dobu mažu ze seznamu SB)
Jinak platí to i těm co úudaje mají vyplněné, pouze napište komentář že ste tohle četli.
Hezký den přeji Vaše Astrid :o*

Chat

27. března 2008 v 19:39 | Astrid |  Deník

Sayo Astrid


Cesta ze školy

27. března 2008 v 19:17 | Astrid |  Co je dnes nového ?
Mno takže jsem šla cestou z školy sama dneska uplně :o( vždycky mě doprovodí kamarád , ale dneska se na mě vyprdli aji kámošky takže jsem musela celý 2 km ušlapat sama. Já vím jsem nehoráznej chudáček ale co. Přišla jsem domů a musela jsem uklidit normálně celou kuchyň kde byli dva talíře a vytřeno

Oběd 27.3.08

27. března 2008 v 19:14 | Astrid |  Komentář k obědu
dneska byla krupičná... břečka. No jakože vážně hnus no co jinýho taky můžou vařit na obědě žhe. Takže jsem se zase moc nenajedla. Aspoň byl nějakej višnovej kompot tak jsem to vysrkla a šla domů abych to nevihodila na mou kamarádku a kamarády :o)

Guardians of Astrides 8. díl

27. března 2008 v 15:21 | Astrid |  guardians of Astrides
Kaname zavřela oči a začala se vznášet ve vzduchu. Misaka se na to díval*nee! nech toho ty svině !* sepjal pěsti ale Hiteshi nepřestával kouzelnou formuli opakovat. Kaname zaklonila ve vzduchu hlavu a vypjala hrudník a Hiteshi jak kdyby zní něco vysával. Misaka se dostal ze řetězů a střelil mu do té ruky, kterou držel Kaname. *nech ji napokoji rozumíš ?!*řekl Misaka. Hiteshi se usmál a odstoupil. *Kaname*řekla a chytili Kaname do náručí. Ta otevřela oči a usmála se na Misaku*všechno bude dobrý pojď jdeme domů*řekl Misaka a furt mířil na Hiteshiho. Kaname stoupla a koukala na Misakiho. Pak ho chytla pod krkem a odhodila asi 5metru dozadu. *hodná Kaname...*usmíval se Hiteshi a všichni ostatní sním. Ryuu a Kyuu se obmotali kolem Kaname a koukali na Misakiho*Ryuu... ty si nepamatuješ když jsme byli od malička spolu ?* Ryuu sklesl usměv. *Kyuu ty si nepamatuješ když sme dokázali ovládat svá první kouzla? Vy si nepamatujete jak jsme oslavovali když vám narostli první křídla ? Když vám narostli dlouhé šedé vlasy? Když..* nedopověděl Misaka*DOST !* Křikli obě a zacpali si uši a vzletli kdo ví kam.

U démonek:*vzpomínám si na to*řekla Ryuu usmála se a zavřela oči a vzpomínala. Kyuu udělala to samé a Pak zase sestoupili zpátky, ale byli na Misakiho straně.

Misaka se usmál i Hiteshi*nezklamali ste*usmíval se ještě víc Hiteshi. *jenže teď budete muset zemřít a mě dát novou sílu, kterou v sobě nesete*řekl a vztáhl po nich ruku. Démonky se chytili za ruce a druhou ruku dali před sebe. Hiteshi je chtěl odhodit, ale kolem Misaki, Ryuu a Kyuu se oběvil štít. *hm... to nevadí viť Kaname?všechnu moji sílu máš teď ty*řekl s usměvem Hiteshi a lusknul. Kaname kývla hlavou a šla uplně křečovitě proti nim.

Sestry se chytili opět za ruce a vystrašeně před sebe dali zase druhé ruce. Kaname neměla jedinou jiskřičku v očích, kterou tam obyčejně mívala, nechodila ladně jako anděl, ale jako nepovdený robot. Svou tvář už neměla krásně broskvovou jako dřív, ale měla jí uplně bílou a rty vysušené. *kaname...*vzdychl Misaka a dal ruku na Ryuu a Kyuu ruce a druhou taky před sebe. *zavřete oči* řekl, démonky tak udělali, ale Misaka věděl že nemají šanci proti andělovi, který je na polo démon a ještě ovládaný Hiteshim. Když všichni otevřeli oči stála před nimi Kaname. *Kaname nedělej to...*řekl Misaka. Kaname se usmála, ale furt byla vybledlá. Misaka jí uvěřil a chtěl jí obejmout, ale vtom mu Kaname bodla nůž do břicha a furt se tak robotsky usmívala a koukala mu do očí. Misaka spadl na zem... zraňovalo ho to... Anděla mohl zabít jen anděl a to Kaname byla ... *ka...na...*dýchal zhluboka na zemi Misaka... Ryuu ho držela za hlavu a Kyuu nad ním vztáhla ruce*Heil !*křikla, jenže ona jako démonka Misakovi ještě víc ublížila a rána mu ještě víc praskla. *to ne! omlouvám se Misako !!!*křikla zoufale Kyuu , jenže to už ležela mrtvá na zemi a její tělo se rozlétlo v netopíry. Kaname se furt usmívala a pak zabila Ryuu, která s etaky rozletěla na netopíry, kteří vilítli ven z jeskyně...

Když se koukla na Misakiho už natahovala ruku, ale nic se nestalo. Kaname po tváři stíkala slza*pomoz mi...*řekla ale oči se jí zase zateměli a Misaka nic nemohl dělat a jen vystrašeně koukal na Kaname, protože jí nechtěl nějak ublížit. Hiteshi to pobaveně všechno sledoval z trůnu a jeho sluhové kolem něj a on Kaname a Misakovi dával prostor.
Kaname se zase křečovitě usmála. Misaka se taky usmál a zavřel oči. *nee! *zakřičel něčí hlas. Misaka pootevřel oči a před ním stála Sishe a tiskla se k němu...
Kaname :
Hiteshi a jeho sluhové..
(pozadí a křídla Sishe trochu nedomyšlené) Sishe a Misaka

Oběd 26.3.08

26. března 2008 v 19:19 | Astrid |  Komentář k obědu
no jakože vážně hnus. dneska jsem k mé smůle obědvala ve škole a samozřejmě mé ,,oblíbené" jidlo JÁTRA. čili jsem se přiživila ke kamoškám a kradla jsem jim rohlíky, který měli ke guláši. No co já jako člověk mám taky hlad no ! Neříkejte mi že vy ste se nikdy nepřimísili kamarádům do jídla.
Takže jak se pořádně nenaobědvám mám den včudu :D. Taky sem píšu takový hovadiny, ale pobavit s emusíte, jelikož se mi zdá že je tu nuda a moc sem enchodíte, sonbíci sem taky už málokdy chodí.
Tak pa vaše Astrid.

6.Bleskovka

22. března 2008 v 14:27 | Astrid |  Bleskovky
1) Ahojky
2) Máš rád bleskovky ?
3) vím že sockuju ale nehlásl/a by si pro mě Tady?:o)Děkuju
4) kolikátej hlásek ?:o)
5) čteš můj příběh guardians of Astrides ?
6) Děkuju za vyplnění Bleskovky. do 6 otázky napište jestli nechcete někde hlásnout vy (abych já vám dala hlas) nebo vyplnit bleskovku, soutěž, komentář na blog. cokoliv
7) Tak pa :o*

Oběd 22.3.08

22. března 2008 v 14:17 | Astrid |  Komentář k obědu
Sme dneska měli jakousi nádivku a včera, když nemělo bejt maso tak jsem sežrala párek. Já vím jsem hrozná ruším tradici... ale tak napište komentík kdo dodržuje tradice. Já na ně upřímě kašlu. I když to desetkrát slýchávám od bábinky tak mi je to jedno. Nacpala jsem se teda nádivky, takže mi teď bráška přezdívá nadívaná kráva. Dobrý to bych ještě přežila kdyby se tomu nezačla smát celá moje rodina. Samozřejmě bydlíme jen s babičkou, bráchou, se mnou a máti ale stejně jsme se tomu smála taky. No ještě že je dneska máti zase vpráci tu můžu psát vod rána do večera a kdyby ste někdo tohle náhodou dočetl tak mi nechte v komentíku ještě nějakou adresu, kde můžu shlídnout nějakej film kromě xkrat.cz, protože se tu kromě blogu nudím :o( advd nám nefaká. děkuju stejně na to udělám bleskajdu.

Tak zatím pá vaše věrná spisovatelka Astrid

Guardians Of Astrides 7díl

22. března 2008 v 14:08 | Astrid |  guardians of Astrides
Když se ráno Sishe probudila oba byli pryč. Hledala je po celém domě, ale prostě tam nebyli. Dole byla zhozená televize a po zdech krev. Jenže nebyla modrá, ale červená a Sishe od nikud nekrvácela. *Kaname!*křičela po celém domě. V koupelně ani na zahradě nebyla. Sishe se strašně polekala. Misaka měl zbroj pryč, ale Kaname ne. V obýváku ležela na stolku pistol od krve. Sishe nevěděla co má dělat. Šla zpátky na střechu... před ní se objevili ty dvě démonky. *nazdar* řekli obě naráz s úsměvem na rtech. *nechte mě být...*řekla potichu Sishe a pomalu ustupovala. *ale my ti nechceme ublížit* řekla Kyuu*možná* zasmála se Ryuu. * Misako !!!*křičela zoufale Sishe*Kaname!!!* křičela ještě jednou až došla na samí okraj střechy. *ale přece se nás nebojíš* řekli démonky. *kde je Misaka a Kaname?*řekla se strachem v hlase Sishe. *on ti to neřekl?*zasmála se Ryuu. *odvedl Kaname před Hiteshiho. On jí pěkně zabije a tebe pak vykoupe v její krvy aby získal veškerou moc lidské lásky* řekla se smíchem jedna s dvojčat. *cože?...*řekla se slzami Sishe. Stoupla si se sklopenou hlavou před ně a uhodila Ryuu*lžeš!*řekla Sishe se vztekem a spláčem v očích. *ale kdepak!*rozzuřila se a zhypla Sishe na zem a ukázala jí zrcadlo. V zrcadle se ukázalo jak bezvědomou Kaname vleče Misaka temnou uličkou za ruku po zemi. Obě démonky se začali smát. Sishe se na to nemola dívat a uhodila do zrcadla a to se rozletělo na tisíc kousku. Sestry se smály a nemohli přestat.*ticho..*řekla potichu Sishe . Demonky s otazníkami v očích se přestaly smát. *zabij mě* přistoupila ke Kyuu a chytla jí pod krkem. Kyuu se usmála a Ryuu jí chytila za ruku. *opravdu? budeto bolet holčičko*zasmála se a Sishe jí jen vrazila. Kyuu to nevydržela a vysála zní život.

Sishe se zůžili oči a koukala na zbytky střepů na zemi. Pak už nedýchala, ale furt viděla. Najednou spadla na zem a měla jen cuky v rukách.(pardon že ztoho dělám horor hned to zkončí) *my sme démonky ještě že se nemůžeš stát andělem !!!*smály se hlasitě. Sishe ležela na zemi a koukala před sebe. Nemohla hýbat s tělem. Neumřela, ale tak tak se držela při vědomí.*tak sayonara děvče!*smály se furt škodolibě a letěli do jeskyně kde přebýval Hiteshi.*hodné...*hladil Hiteshi démonky po hlavě, protože všechno viděl v zrcadle.

*Misako !!! pojď sní ke mě!* řekl a kouknul na Misaku kterému svítili červeně oči. Aby jste rozuměli, Misaka nechtěl Kaname ublížit, jenže ho Hiteshi začaroval tak aby poslouchal na slovo. *ano pane* řekl Misaka a předhodil Kaname přímo před Hiteshiho. Hiteshi se usmál a lusknul. Misaku sevřeli nějaký červený paprsky a škrtili ho.*ne...*zašeptala Kaname přektoucená na zemi a sledovala Misaku. Misaka se koukal Kaname do očí a vzpoměl si i přez to začarování na všechno co spolu prožili...
*Kaname...*pousmíval se Misaka a koukal na usmívající se Kaname. *já tě...*šeptala Kaname, ale to už jí Hiteshi vzal a položil na Kamaneý podnos. *není nad citové výlevy že ?si jedinečný anděl víš to vůbec, ... Kaname?*usmál se Hiteshi a přivázal jí koženými pásy.*neboj se je to jen ochrana, protože to trochu zabolí.*usmál se a popadl knihu. Všichni jeho poddaní poklekly a začali říkat kouzelnou formuli furt dokola...
Hiteshi :
Ryuu a Kyuu:
sishe:
Kaname
Masaki:

Od Verunky

22. března 2008 v 13:12 | Astrid |  Od ... Diplomy

odPainky

22. března 2008 v 13:11 | Astrid |  Od ... Diplomy